Slavíme 80 let od osvobození ČSR – Rudá armáda: Osvobození Ostravska, Ostravsko-opavská operace

Pietní akt k 80. výročí osvobození Ostravy a konce druhé světové války, 30. dubna 2025, Památník Rudé armády, Komenského sady, Ostrava. Pietnímu aktu byli přítomni představitelé Parlamentu České republiky, Senátu, statutárního města Ostravy, Moravskoslezského kraje a dalších institucí. Nejvýznamnějším hostem byl plukovník ve výslužbě Jan Ihnatík, nejstarší žijící veterán druhé světové války, který ve svých 103 letech přišel osobně vzdát úctu padlým spolubojovníkům. Účastni byli také: předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, OV ČSBS Beskydsko, Motorkáři Beskydsko,  moto klub Tarakany,  ČSBS Ostrava,  Česko – Ruská společnost, ČsOL a další společenské organizace a osobnosti.

Slavnostní atmosféru podtrhla přítomnost čestné jednotky Posádkového velitelství Praha, která provedla slavnostní salvu. Hudební doprovod zajistila Vojenská hudba Olomouc, jejíž tóny důstojně provázely celý ceremoniál. „Výročí 80 let od osvobození a konce války je událost, kterou si musíme připomínat. Ostravská operace byla jednou z nejkrvavějších bitev na našem území a 30. dubna 1945 vyvrcholila právě osvobozením Ostravy,“ řekl Dohnal pro ČTK.

zleva bratři: Vilém Janouch a Jan Ihnatík

Mezi hosty byl i nejstarší válečný veterán žijící v České republice, stotříletý Jan Ihnatík. Prošel boji o Kyjev, Bílou Cerekev a Dukelský průsmyk, velel dělostřelecké baterii v bojích u Jasla, Liptovského Mikuláše i na území České republiky. Účastnil se i osvobození Ostravy. Během bojů byl několikrát zraněn. Po válce zůstal v československé armádě. Je držitelem mnoha vyznamenání včetně Československého válečného kříže či Medaile za chrabrost. V minulosti se podobných aktů účastnily vyšší počty pamětníků z řad vojáků. Tím, jak stárnou, jich ale ubývá. V Moravskoslezském kraji jich žije už jen osm. (Moravskoslezský deník).

Ostrava: občané vítají osvoboditele, wikipedia

Osvobození Ostravy, kterého se tamní obyvatelé dočkali před 80 lety 30. dubna 1945, předcházela rozsáhlá ostravsko-opavská operace, která trvala téměř dva měsíce. Do boje se zapojilo přes čtvrt milionu vojáků 4. ukrajinského frontu Rudé armády včetně příslušníků 1. československé samostatné tankové brigády a československé smíšené letecké divize. Proti stálo sto padesát tisíc vojáků německé armády.   

Jedním z důležitých aspektů plánování Ostravská operace, bylo poutat vojenské a materiální síly armádní skupiny Mitte a umožnit rychlý postup 1. ukrajinského a 1. a 2. běloruského frontu směrem k Berlínu.

   Náročný průlom důmyslným obranným systémem byl svěřen 4. ukrajinskému frontu armádního generála Ivana Jefimoviče Petrova. Plán Ostravské operace byl schválen již 17. února a jeho součástí byl také postup vojsk 18. armády Gastiloviče a čs. armádního sboru z Liptovského Mikuláše – Ružomberka – Žiliny na Kroměříž. Hlavním úkolem 18. armády bylo rovněž poutat a ničit síly německých vojsk. Široce rozložená operace měla být koordinována s činností levého křídla 1.ukrajinského frontu na území Polska a postupem 2.ukrajinského frontu přes Maďarsko – Bratislavu – Vídeň – Brno. Celá Ostravská operace měla podle původního plánu dosáhnout linie Šternberka – Olomouce – Tovačova během osmi dnů.

   Petrov měl k útoku na Ostravu k dispozici 38., 1. gardovou, 8. leteckou armádu a část 18. armády. Zpočátku měly celkem 2 571 děl (1 275 děl, 1 296 minometů) 4 337 kulometů a 184 tanků a samohybných děl, 410 letadel a měla u Ostravy, Opavy a Těšína okolo 130–150 000 mužů.

38. armáda – generálplukovník Kirill Moskalenko – pravé křídlo – Ostravsko, poté Opavsko

1. gardová armáda – generálplukovník Andrej Grečko – střed – Ostravsko a Hlučínsko

8. letecká armáda – generálporučík letectva Vasilij Nikolajevič Ždanov[5]

18. armáda – generálporučík Anton Gastilovič – levé křídlo – Těšínsko, Karvinsko

„Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo,“ pronesl před osmdesáti lety Adolf Hitler. Vzhledem k množství nasazených vojáků a vojenské techniky bývá ostravská operace označována za jednu z největších bitev druhé světové války na území dnešního Česka, z části se odehrávala na území Polska. Osvoboditelé měli v závěrečné fázi operace přes tři sta tanků, více než šest tisíc děl a minometů a přes čtyři sta dvacet letadel.

1.čs. tanková brigáda v Ostravě v rámci Rudé armády (jaro_1945), wikipedia

Výsledkem operace, která skončila 5. května, bylo osvobození Ostravska i celé severozápadní Moravy a Slezska. Životem zaplatilo téměř čtyřiadvacet tisíc sovětských a československých vojáků. Na německé straně se nejčastěji uvádí zhruba sedmdesát tisíc mrtvých, zraněných a nezvěstných. Při bojích také zahynuly stovky civilistů, z nichž mnozí se do osvobozování přímo zapojili.

Urputná německá obrana

Ostravskou operaci zahájil 4. ukrajinský front už 10. března. Podle původních záměrů mělo jít o razantní akci vedenou z Polska východně od Ostravy, cílem bylo dosáhnout města 20. dubna. Po řadě bojů již hůře vyzbrojená vojska však narazila na nečekaně silnou obranu nepřítele, který městu, a především tamním uhelným dolům a těžkému průmyslu, přikládal značný strategický význam.

Jeremenko a Koněv na Pražském hradě při slavnostním předání řádu Bílého lva, 6. června 1945, wikipedia

Sovětské velení tak kvůli pomalému postupu nahradilo velitele generála Ivana Petrova generálem Andrejem Jeremenkem (vlevo) , který se rozhodl vést hlavní úder ze západu od Opavy.

Fakta

Ostravsko-opavská operace

• 10. 3. 1945 začátek příprav
• 24. 3. 1945 oficiální zahájení
• 15. 4. 1945 zahájen hlavní útok na Ostravu
• 22. 4. 1945 osvobození Opavy
• 30. 4. 1945 osvobození Ostravy

viz zdroj: Encyklopedie.ostrava.cz

„Němci vytvořili několik obraných valů až padesát kilometrů od Ostravy. Bylo jasné, že bránit Ostravu na hranici města nemá úplně smysl. Rusové narazili na těžké československé opevnění, kde se Němci zakopali, zákopy a protitankové příkopy,“ popsal historik Ostravského muzea Petr Chlebec. Nepřekonatelný byl podle něj vrchol u Hrabyně, odkud Němci viděli na celé údolí a mohli Rudou armádu ostřelovat.

Prvními osvobozenými obcemi v současném Česku byly Fulštejn, dnes Bohušov, a Matějovice v okrese Bruntál, a to 21. března 1945. Oblast včetně města Osoblaha obsadily jednotky 1. ukrajinského frontu během přípravy ostravské operace.

Hlavní část ostravské operace začala 15. dubna dopoledne. Po masivní dělostřelecké přípravě vyrazila vojska, včetně československé tankové brigády, do útoku, postoupila sedm až deset kilometrů, ale zápolila s obranou a utrpěla velké ztráty. Československá tanková brigáda prolomila nepřátelskou obranu v prostoru Rohov–Krzyzanowice.

Zvláštní hrdinství zde prokázal podle historiků československý tankový prapor kapitána Josefa Buršíka, který dobyl a držel dvoukilometrové předmostí za řekou Opavou.

V Bolaticích utrpěli Čechoslováci asi největší ztráty. Přesně v 9.15 hodin dne 16. dubna 1945 zahájila Rudá armáda spolu s československými vojáky útok na Bolatice na Hlučínsku. Československá tanková brigáda zde utrpí asi nejtěžší ztráty v rámci ostravsko-opavské operace. Večer 16. dubna už českoslovenští tankisté bojovali u Kravař.

5. fáze (1.–5. května) ukončení Ostravské operace

Zadní voj Němců bránil do večera 1. května Hrabůvku, Výškovice a Hrabovou. Časně ráno 2. května byl osvobozen Vratimov a do večera Šenov. Při těchto bojích zaútočila sovětská vojska 38. armády na Fulnek a Olomouc, vojska 1. gardové armády ve směru na Místek a Nový Jičín, 18. armáda pokračovala ve směru na Čadcu, Velké Karlovice a Rožnov pod Radhoštěm. 3. května byl osvobozen Těšín, Karviná, Třinec a Místek. Vojska pokračovala dále směrem na střední a severozápadní Moravu a Slezsko. Osvobozením Orlové, Těšína, Fulneku, Šternberka, Frenštátu, Příbora, Nového Jičína do 5. května byla Ostravská operace ukončena.

V tomto období byly vydány první rozkazy k Pražské operaci, která se z hlediska dalšího postupu vojsk stala prioritní. Byla vytvořena armádní úderná skupina, jejíž součástí byly i československé tanky, jež postupovala z prostoru Litovle směrem na Moravskou Třebovou, Svitavy, Čáslav, Kutnou Horu a která dosáhla plánovaného cíle – města Prahy 10. května 1945.

Do bojů se zapojilo okolo 225 000 Rudoarmějců a příslušníků čs. tankové brigády, z nichž téměř 24 000 padlo a 89 000 jich bylo raněno. Českoslovenští tankisté přišli u Ostravy o všechny tanky. Německé vojsko mělo asi 155 000 vojáků. Z tohoto počtu padlo nebo z boje bylo vyřazeno okolo 75 000 mužů a 20 000 bylo zajato. Tento údaj zahrnuje také vojska 18. armády Antona Gastiloviče postupující v rámci operace z Polska na Těšín a Oravu – Žilinu – Čadcu – Velké Karlovice – Rožnov a Vsetín. Součástí operace byl také postup Rudé armády a čs. armádního sboru od východu Slovenska údolím Váhu od Liptovského Mikuláše – Ružomberka – Martina – Žiliny. Rumunská vojska s Rudou armádou postupovala také od Prievidze přes Trenčín na Zlín.

Závěr války na všech frontách v celé Evropě donutil stále objemnou milionovou německou armádní skupinu Mitte k ústupu od Ostravy, Brna i Olomouce. Nejdůležitější boje proběhly na Opavsku a prolomením jeho obranných linií se otevřel přístup k Ostravě a to bylo zásadním úspěchem celé operace.

Bronislava Brixová – Matušková,OV ČSBS Beskydsko, Motorkáři Beskydsko

redakce: Ioannis Sideropulos

foto a zdroje:

https://kvv-ostrava.mo.gov.cz/aktuality

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravská_operace

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Моравско-Остравская_наступательная_операция

servery Moderní dějiny, VHÚ